Dien Bien Phu - Son La

Dnes nas cekal prejezd do dalsiho mesta Son La, ktere neni vyznacnym nicim vyznamnym. Cesta byla moc hezka, mensi rada ostatnim cestovatelum, pokud budete sedet vzadu, pozor na hlavu, protoze ridici jsou schopni vlitnout do libovolne hluboke diry tak vysokou rychlosti, ze budete opravdu nadskakovat na zadnich sedadlech 30 cm. Dalsi rada je peclive volte svoje nejblizsi spolucestujici. My jsme jeli neco pres 160 km a odhadovali jsem cestu na nejake 4 hodiny (pesimisticky odhad) nas vietnamsky spolucestujici na sedadle pred nami nam sice ukazoval na prstech 6, ale protoze na jakykoli anglicky dotaz reagoval kyvanim a bezelstnym usmevem, neverili jsme mu. Opak byl pravdou, proste tady ve Vietnamu je vse trochu jinak nez u nas. Blby bylo, ze opet tento spolucestujici po chvilce jizdny naplnil igelitovy pytlik oranzovou tekutinou a to opakovane. Kdyz to trva hodinu prestane Vam ho byt lito a jen otevirate a  zavirate okno a modlite se aby ti nehodil na Vas. Bohuzel se k nemu pripojila jeste starsi pani z podivnym drdolem na hlave, podle nas nejaka prislusnice enticke mensiny, kterou jsme zatim nedokazali identifikovat. Bylo nam ji take trochu lito tak jsme ji dali ubrousek na utreni ust a mentolovy bonbon, coz se ukazalo jako dobry tah, protoze 15 minut po te pani opet vydavila nezo ze sveho zaludku a po autobuse se linula celkem prijemna mentolova vune ;-) V polovine cesty chlapik pred nami vystoupil a my zastavili na obed. Pri teto zastavce k nam pristoupila sympaticka rodina, Tondovi se hlavne libila pani, krasny oblicej vlasy do drdolu a sympaticky usmev, hlubsi konverzaci branila jeji neznalost jakehokoli anglickeho slova a pritomnost jejiho manzela. Nicmene male ditko nelenilo a po odjezdu behem deseti minut hbite naplnilo dva pytlicky. Pak nastesti usnulo. Nicmene stafetu prevzala pani, ktera, nevime jak, vzdy zvracela az pri zastaveni autobusu. Po teto dobe by nam uz asi prislo divne, kdyby vse probihalo jako u nas. Alespon se porad neco deje.

Po prijezdu do Son La jsme celkem hbite sehnali Taxi a vyrazili do hotelu Sunrice, taxikar dal Tondovi k uchu mobiol s nekym kdo se snazil predstirat zakladni znalost anglictiny az kdyz jsme zminili nakonec nas cilovy hotel oboraru ve Vietnamstine, lepe receno v pokusu o prectenmi vietnamskeho nazvu hotelu, byli jsme dovezeni temer na spravne misto. Skoncili jsme totiz na dvorku sidla mistni Komunisticke strany, hotel byl hned vedle, to pobavilo recepcni i ridice. Cena za taxi je na mistni pomery celkem vysoka 10.000VND za kilometr jizdy, le protoze zacalo velmi huste prset dali jsme prednost uzavrenemu taxi. To byl nejmensi typ Daewoo Matiz do ktereho se kupodivu vesli 4 pasazeri a jeden ridic, vcetne zavazadel (velke batohy a 2 male).

Mesto se chysta na svatek, kdy zde bude probihat sjezd zastuopcu vietnamskych mest, takze na hlavnich tridach je na kzadych 3 metrech zapichnuta bambusova tyc do chodniku a na ni vietnamska vlajka (ruda se zlutou hvezdou uprostred). Vsude visi transparenty a jako u nas kdysi se opravujki chodniky uklizi hlavni trida, lide jsou optimisticti a problematicke podniky budou zavreny, proste takovej 1.maj roku 1984.

Zajimava byla navsteva mistniho muzea, kde je spousta expozici (myslim ze 4 mistnosti) kde je spousta pribehu strycka Ho a archeologicka expozice. Nasli jsme i vitrinu s tradicnimi obleky mistnich. Krasny je vyhled na ruiny byvaleho francouzkeho vezeni, kam byli dopravovani vezni nepohodlni francouzke vlade. Behem boju 2 sv. valky pri jednom z mnoha americkych naletu se piloti rozhodli shodit nepouzitou munici (na pristani se musi bez vyzbroje, jde o bezpecnostni opatreni) a jako vhodny cil si vybrali prave tuto veznici. V teto dobe jiz plnou vietnamskych veznu. Podrobnosti se nam vypatrat nepodarilo, ale prohlidka mista, ktere rekonstruuji zednici stala za to.

Cestou zpet do mesta, kdy jsem se snazili nalezt dve doporucene restaurace z Lonely Planet - Thai ... kde meli podavat tradicni kyselou thajskou polevku jsme nasli, ale byla jiz zavrena, druhou restauraci, kde se pro zmenu podavala tradicni mistni specilalita kuzleci maso a polevka ze srazene kozi krve nam pomahal najit mistni pan. Jeho slova 5 metru davala tusit ze neni neco v poradku a na dotaz: Vy umite cesky? Odpovedel jo, ja pracovat v Olomouc. Musime rict, ze jsme roztali jak snih, nasledovalo spolecne foto kratka konverzace a sdeleni ze i tato druha restaurace je zavrena a majitel (doufame nazvreny) odcestoval do Hanoie. Mame podezreni, ze uvedeni na seznam doporucenych mist v Lonely Planet znamena velikou neprizen mistnich soudruhu. Proto nebudeme ze Son La doporucovat zadny podnik, jedine za uplatek a osobne.