Dnes nas cekal prejezd do dalsiho mesta Son La, ktere neni vyznacnym nicim vyznamnym. Cesta byla moc hezka, mensi rada ostatnim cestovatelum, pokud budete sedet vzadu, pozor na hlavu, protoze ridici jsou schopni vlitnout do libovolne hluboke diry tak vysokou rychlosti, ze budete opravdu nadskakovat na zadnich sedadlech 30 cm. Dalsi rada je peclive volte svoje nejblizsi spolucestujici. My jsme jeli neco pres 160 km a odhadovali jsem cestu na nejake 4 hodiny (pesimisticky odhad) nas vietnamsky spolucestujici na sedadle pred nami nam sice ukazoval na prstech 6, ale protoze na jakykoli anglicky dotaz reagoval kyvanim a bezelstnym usmevem, neverili jsme mu. Opak byl pravdou, proste tady ve Vietnamu je vse trochu jinak nez u nas. Blby bylo, ze opet tento spolucestujici po chvilce jizdny naplnil igelitovy pytlik oranzovou tekutinou a to opakovane. Kdyz to trva hodinu prestane Vam ho byt lito a jen otevirate a  zavirate okno a modlite se aby ti nehodil na Vas. Bohuzel se k nemu pripojila jeste starsi pani z podivnym drdolem na hlave, podle nas nejaka prislusnice enticke mensiny, kterou jsme zatim nedokazali identifikovat. Bylo nam ji take trochu lito tak jsme ji dali ubrousek na utreni ust a mentolovy bonbon, coz se ukazalo jako dobry tah, protoze 15 minut po te pani opet vydavila nezo ze sveho zaludku a po autobuse se linula celkem prijemna mentolova vune ;-) V polovine cesty chlapik pred nami vystoupil a my zastavili na obed. Pri teto zastavce k nam pristoupila sympaticka rodina, Tondovi se hlavne libila pani, krasny oblicej vlasy do drdolu a sympaticky usmev, hlubsi konverzaci branila jeji neznalost jakehokoli anglickeho slova a pritomnost jejiho manzela. Nicmene male ditko nelenilo a po odjezdu behem deseti minut hbite naplnilo dva pytlicky. Pak nastesti usnulo. Nicmene stafetu prevzala pani, ktera, nevime jak, vzdy zvracela az pri zastaveni autobusu. Po teto dobe by nam uz asi prislo divne, kdyby vse probihalo jako u nas. Alespon se porad neco deje.

Po prijezdu do Son La jsme celkem hbite sehnali Taxi a vyrazili do hotelu Sunrice, taxikar dal Tondovi k uchu mobiol s nekym kdo se snazil predstirat zakladni znalost anglictiny az kdyz jsme zminili nakonec nas cilovy hotel oboraru ve Vietnamstine, lepe receno v pokusu o prectenmi vietnamskeho nazvu hotelu, byli jsme dovezeni temer na spravne misto. Skoncili jsme totiz na dvorku sidla mistni Komunisticke strany, hotel byl hned vedle, to pobavilo recepcni i ridice. Cena za taxi je na mistni pomery celkem vysoka 10.000VND za kilometr jizdy, le protoze zacalo velmi huste prset dali jsme prednost uzavrenemu taxi. To byl nejmensi typ Daewoo Matiz do ktereho se kupodivu vesli 4 pasazeri a jeden ridic, vcetne zavazadel (velke batohy a 2 male).

Mesto se chysta na svatek, kdy zde bude probihat sjezd zastuopcu vietnamskych mest, takze na hlavnich tridach je na kzadych 3 metrech zapichnuta bambusova tyc do chodniku a na ni vietnamska vlajka (ruda se zlutou hvezdou uprostred). Vsude visi transparenty a jako u nas kdysi se opravujki chodniky uklizi hlavni trida, lide jsou optimisticti a problematicke podniky budou zavreny, proste takovej 1.maj roku 1984.

Zajimava byla navsteva mistniho muzea, kde je spousta expozici (myslim ze 4 mistnosti) kde je spousta pribehu strycka Ho a archeologicka expozice. Nasli jsme i vitrinu s tradicnimi obleky mistnich. Krasny je vyhled na ruiny byvaleho francouzkeho vezeni, kam byli dopravovani vezni nepohodlni francouzke vlade. Behem boju 2 sv. valky pri jednom z mnoha americkych naletu se piloti rozhodli shodit nepouzitou munici (na pristani se musi bez vyzbroje, jde o bezpecnostni opatreni) a jako vhodny cil si vybrali prave tuto veznici. V teto dobe jiz plnou vietnamskych veznu. Podrobnosti se nam vypatrat nepodarilo, ale prohlidka mista, ktere rekonstruuji zednici stala za to.

Cestou zpet do mesta, kdy jsem se snazili nalezt dve doporucene restaurace z Lonely Planet - Thai ... kde meli podavat tradicni kyselou thajskou polevku jsme nasli, ale byla jiz zavrena, druhou restauraci, kde se pro zmenu podavala tradicni mistni specilalita kuzleci maso a polevka ze srazene kozi krve nam pomahal najit mistni pan. Jeho slova 5 metru davala tusit ze neni neco v poradku a na dotaz: Vy umite cesky? Odpovedel jo, ja pracovat v Olomouc. Musime rict, ze jsme roztali jak snih, nasledovalo spolecne foto kratka konverzace a sdeleni ze i tato druha restaurace je zavrena a majitel (doufame nazvreny) odcestoval do Hanoie. Mame podezreni, ze uvedeni na seznam doporucenych mist v Lonely Planet znamena velikou neprizen mistnich soudruhu. Proto nebudeme ze Son La doporucovat zadny podnik, jedine za uplatek a osobne.

Po ranim domluveni opravy a udeleni Marcele titulu demolition woomen, cemuz kupodivu rozumeli i mistni, jsme vyrazili na obhlidku mesta.

Dien Bien Phu je posledni bastou kdysi francouzkeho imperia tzv. Francouzke indociny, kterou se Francie snazila obnovit jako svou kolonii po 2 sv. valce. Hrdinny vietnamsky lid, vsak v presile 5:1 udolal francouske okupanty i diky stryckovi Ho (Ho Ci Min), ktery byl vudcem osvobozujiciho boje vietnamskeho lidu. Francouzu jsme par potkali,a le tak zdrceni jako americane v Hue v muzeu vietnamske valky nejsou. Jen si predstavte situaci, kdy Vam v kine zacnou promitat film, v jehoz scenach vidite deti spalene napalmem, lidi postizene rakovinou z agent orange - neselektivni karcinoigenni herbicid pouzivany za valky ve velkem k odlesneni, aby amici mohli lepe vyuzit sve totalni letecke prevahy. Petr poznamenal, ze tady to musela byt take celkem hruza, ale amici z kina odchazeli v pulce s vytrestenyma ocima a nekteri se slzami. Holt doma Vam vse taky nereknou, protoze se to ne vzdy politicky hodi.

Na kazdem kroku uvidite nejkou pamatku na bitvu a vietnamci jsou nalezite hrdi na toi, ze se jim podarilo francouze prekvapit. Dostali totiz pres hory (nam to trvalo 8 hodin po luxusne udrzovane stezce) dela, zasoby a vojaky. Pokusile se pak o utok, ale ten nevysel, nasledovala delostrelecka priprava, ktera trvala tyden. Pak uz stacilo poslat dostatecny pocet guerrilovou valkou zocelenych partizanu a behem jednoho dne byly dobyty vsechny dulezite body obrany francouzkych jednotek. Na strane vietnamcu bylo pres 25000 mrtvych francouzi jich meli "jen" 15000. Je nutne dodat, ze vietnamci se snazi udrzovat i pamatnik francouzkym obetem.

My navstivili stary most, delostreleckou baterii, bunkr hlavniho veleni, muzeum s kopec s nazvem Liberty hill, kodove se jmenoval kota A1. Areal je celkem hezky a je z nej luxisni vyhled na okolni kopce a mesto.

Vecer jsme opet povecereli smazenou ryzi, tedy chteli jsme, ale i pres slusny preklad do anglictiny jsme dostali neco uplne ale uplne jineho. Snad to bylo kure a hovezi, ale tady je mozne vsechno ;-)

Rano jsme jak bylo dohodnuto cekali na recepci v hotelu na odvoz smer Dien Bien Phu. Listek nas stal 15USD a jak jsme pozdeji zjistili mohli jsme min. 5USD usetrit. Cesta dlouha pres 300km vede nejvyssi vietnamskou souteskou. Bylo tam hezky, chladno a viditelnost 200m, takze jsme ani nevyndavali fotoaparat. Ze jsou cesty ve Vietnamu rozbite jsme vedeli, ale ze chvilemi pojedeme korytem potoka to byla sila i na celkove pripravene turisty. Naprosto nechapu jak jsme mohli bez uhony cestu prezit, protoze to bylo na prilbu. Nechapu jak, ale zatim vzdy si slabsi jedinci sedli k nam. Probihalo to nasledovne sympaticka maminka s ditetem si sedla vedle nas, nutno jeste dodat, ze v zajmu co nejvetsiho  vyuziti mista je i v ulicce uprostred mikrobusu sklapeci sedadlo a na zem se umisti alespon dva pytle ryze, po 15 minutach se decko se zoufalym vyrazem podivalo na maminku a 2 vteriny na to vyzvratilo obsah sveho zaludku na maminku. Ta mu zacpala usta kusem zastery a umne mu rozmazala vse kolem pusy. Autobusem se zacala vinout neopakovatelna kysela vune natravene potravy. Petr zezelenal se slovy jak to ucitim je zle. Proto jsme okamzite otevreli vsechna okna a nase zraky se soustredili na Petra. Zatim vse ustal. Tomuto smutnemu pribehu predchazelo jeste vypradneni zaludku pana pred Tondou, ktery se snazil zvracet do otevreneho okenka, ale silny prod vzduchu cast poslal na misto kde jeste pred 5 vterinami sedel Tonda, ten nyni trunil Petrovi na kline. Prudke zachvaty kinetozy obou spolucestujicich se celkem pravidelne opakovali. Cesta trvala od 7:30 do 16 hodin a byla zpestrena jednopu zastvakou na jidlo. Coz bylo obvykle Pho.

Na autobusovem nadrazi v Dien Bien se okamzite k nasemu vozu vrhli taxikari a zacal slusny boj ne nepodobny soubojum u mantileu v nasi extralize. My jsme ale pozadali naseho sofera at nas zaveze primo do hotelu Beer factory guesthouse. Po 10 minutech jsem nasli misto, ale Lonely Planet byl zalostne neaktualni, hotel jiz neexistuje. Dalsi mozne a doporucene misto na prespani bylo Bienh Long hotel, ten jsme nasli po mensim bloudeni za 15 minut. Stastni a unaveni jsme dali sprchu a vyrazili do mesta na pruzkum. Prochazka trzistem s masnymi stanky je neco neopakovatelneho, to nestaci videt, to se musi zazit. Zapojite zde vsechny smysli.

Nerjkurioznejsi zazitek dne nas teprve cekal a vse se sebehlo relativne nenapdne. Nad vsemi posteemi jsou v hotelu k dipsozici moskytiery a protoze jde o malarickou oblast, navahali jsme je vyuzit (az na drsneho Petra, ktery zatim chodi porad v jednom tricku s napisem SAPA, triko s Ho Ci Minem jsme sehnali jen jedno). Marcela v noci pri ukladani se na loze moskytieru prisedla a ta s sebou vzala celou kovovou konstrukci. Podarilo se ji vyrvat nosne prvky z nytu a privest tak moskytieru k nepouzitelnemu stavu. Rano jsme samozrejme vse oznamili majiteli, napad zdrhnout byl rychle zavrhnut. Ten jen s usmevem prohlasil no problem. Nic mimoradneho se te noci jiz nestalo, jen to, ze se Marcela pomoci provazku pokousela obejit funkci nytu, coz se ji nedarilo. Padlo par peprnych slov a slo se spat.

Dnes jsme rano vsichni spolecne vyrazili v 9 hodin ze Sapy smerem k domorodym horskym vesnicim. V okoli Sapy je jich vice my prosli 3. Jako spravni turiste jsem jeli mikrobusem a mijely spoustu horalu se svymi nusemi na zadech. Pak jsme zastavili pred vesnici kmene Red Tzai, okemzite nas napadli mistni zeny s nusemi plnymi suvenyru. Tonda se chtel lstive vymluvit na to, ze jiz na prave ruce ma textilni naramky ze vcera, ale ihned se nam dostalo informace, ze kazdy kmen ma sve barvy a take ruzne vzory. Protoze bleskove bylo urceno, ze tyto naramky pochazi od lidi Hmong nemohli jsme odolat presile a zakoupili neco malo predmetu. Red Tzai nas doprovodili asi 2 km a pak se vratili do vesnice, my dale klesali do udoli smerem k vesnici Black Hmong, kterych je zde z mensin nejvice. Nas pruvodce Ha nas informoval, ze kazdy kmen ma svoji vesnici, vlastni kulturni zvyklosti a pouziva ruzny jazyk. jak jsme pozdeji zjistili neni zvykem, ze zde vznikaji smisena manzelstvi, proste proto, ze by si novomanzele nerozumneli ;-)

Mistni se zivi pestovanim ryze, rucni vyrobou textilnich vyrobku a rucnim zpracovanim kamene. Zbytek jsou zemedelci. Jejich obydli jsou vice nez skromna, ale nikdo nepusobil zkleslym dojmem. Vsichni nas zdravili a nas pruvodce rozdaval po ceste detem bonbony.

Prijemne bylo i zastaveni ve vesnici Ta Van, kde jsme poobedvali Pho a jako aperitiv digestiv a nevim co jeste jsme pili wine apple Hmong, sladke jabkecne vino, ktere kvasi v bambusovych tycich (alkespon tak jsme to z vykladani Ha a obsluhy pochopili). Nektere z fotografii najdete ve fotogalerii.

V 16 hodin jsme vyrazili zpet mikrobusem, zpoceni, stastni a hladovi. Nase cesta vedla prima na Lau, coz mel byt Hot pot. Jak tvrdil Ha Lau je tradicni vietnamske jidlo. Musime rici, ze jsme k Lau vypili dalsi litrik wine apple a nejake to pivko a v teto nalade se zacali ucit zakladni vietnamske fraze a ihned uplatnovat na mistni obsluze, vsichni jsme se celkem pobavili, protoze vientamstina ma sest tonu a tak stejne slovo muzete vyslovit sestkrat jinak a pujde o sest ruznych vyznamu.

Rano jsme dali lehkou snidani, bagetky plnene kuretem, zeleninou, sunkou a syrem. Tonda nepohrdl jarnimi zavitky s krevetami a sojovou omackou. Pak hura na trh. Neda se presne urcit, kde je trziste ve meste, protoze SAPA je vlastne jedno velke trziste, kde se prodava vsechno, stanky jsou vsude kolem silnic a sezenete tu vietnamske zbozi, boty, obleceni, ovoce, zeleninu, uhli, caj, motocykl, rucne vyrabene textilni vyrobky horali, zivou drubez, mrtvou drubez, varenou drubez, zkazenou drubez, psi maso, zive ptaky, vecer si muzete zajit do salonu uzit. Cena zalezi na Vas, jak jste schopni smlouvat, ale pozor prostituce je zde trestna (je tu preci socialismus, sice nemate zdravotni peci, socialni davky, pravo na praci, svobodu projevu, ten kapitalismus je fakt prohnile zrizeni). Behem jednoho vecera budte vedet jak se co rekne ve vietnamstine - bum-bum je spravne klacika souloz a nam-nam je oralni sex. Vse doprovazi celosvetove srozumitelna gestikulace. Jestli tu jsou holky hezky? Ja myslym ze urcite ano, ale nazor si udelejte z fotek sami.

Uzasne je prvni stekani s mistnimi horaly. To se proste neda pospat pijedte si to zazit, ale s tim jak tady rychle pribyva tutistu uz na to bohuzel asi nemate moc casu. Globalizace a turismus ma na tyto minority devastujici ucinky, co nedokazali soudruzi v Hanoji se zrejme podari velkemu prilivu penez a ty se nasledne postaraji o zvyseni zivotniho standardu mistnich. Je to celkem dilema, kdy vidite malou holcicku v krasnem modrem Hmongskem kroji jak nese na zadech zabalenou sestricku a prodava naramky na ruce se slovy Buy from me. My se dohodli, ze nebudeme podporovat zmenu chovani techto lidi a penize jim dali za nejakou protisluzbu, foceni, koupe naramku etc. Priliv penez do techto vesnic pak znamena jen zvysovani jejich standardu, ale je fakt ze zdravotni pece je tu plne placena pacientem a my videli temer slepe deti, ktere meli silne zanicene oci, ale takova hruza jako v Indii to rozhodne neni Tonda videl dve takto postizene holcicky. Zvazte tedy sami pri navsteve jak je podporite my nakopupily jejich zbozi, protoze to je nuti je vyrabet dale a pouzivat tradicni techniky a navstivili jejich vesnice, kde jsme davali penezni dary u konkretnich mist napr. vodni mlyn, nebo spise hamr na ryzi.

Ve meste se pohybuji vetsinou zeny, vsechny maji nezbytny destnik a na zadech vetsinou ruzne vyrobenou nusi ovalneho tvaru s popruhy pres ramena, v ni ruzne tasticky, pasky, kosile, mistni kroje a dalsi textilni vyrobky. Ty sy tkaji sami ze lnenych vlaken, ktere rucne zpracovavaki, takze je uvidite i pri chuzi v rukou zmoulat lnena vlakna (nebo je to neco hodne podobneho). Tyto nite pak na primitivnich strojich spradaji a vyrabeji svetle hnedou pevnou latku, kterou dale barvi prirodnimi barvivy. S temi se mimo jine obchoduje na zdejsim trhu. Videli jsme je i hotove latky nakupovat.

Po meste najdete i spoustu cestovnich kancelari, hotelu, obchodu, internetovych kavaren, baru, hospod ruzneho zamereni cenove hladiny a nabidky.

Jeste neco malo k cenam ty jsou prizposobene k prijmum mistnich, prumerny vietnamec poracujici v Hanoji vydelava 1.500.000-2.000.000VND tj. 1.500-2.000Kc a s Hanoji je to jako u nas s Prahou prijmy jsou tu vyrazne vyssi. Prumerny Cech je tu pak za naprosteho bohace. Doporuceni pro nektere obyvatele CR je vemte socialni davky, prestante v Cechach pachat trestnou cinnost a prilette do Vietnamu. Je to zeme netusenych moznosti, vsude levno, otevrene obchody, ktere nikdo nehlida, lide tu nejsou zvykli na kradeze a policii jsme zatim potkali 3x.

Zjistili jsme i ceny dopravnich prostredku, moped cinske vyroby tu stoji 300USD, japonska HONDA pak 1.800USD. Bezin vyjde na 16.000VND za litr.

Nez zacnu popisovat zazitky ze SAPA, nejdrive par odpovedi na nekolik otazek. Pisu bez diakritiky, protoze ve Vietnamu nasi klavesnici ve WINDOWS naiastalovanou nenajdete a bylo by prilis slozite to po obsluze pozadovat. Fotky nejsou nahrane, castecne moji chybou. Prisle jsem totiz k nejlepe vybavene internetove kavarne ve meste - meli LCD monitory a bezvadne funkcni klavesnice (standardem je ze PC nema predni kryt a na Vas symapticky mrka harddisk a nektera pismena z klavesnice Vam zustanou obcas prilepene na prstech a nektere nepisou). Melo mi byt divne, kdyz jsem potkal chlapika pred kavarnou jak postava 5 m od sloupu na nemz je povesen transformator. Byl to clen trimuzne cety elektrarenske spolecnosti, ktera se snazila zprovoznit sit v cele ulici. To se jim 5 minut po nasem prichodu povedlo, PC nabehli a ja zacal psat tento prispevek (pisu ho potreti :-(  ) a pripravil si fotografie k nahrani na web. Kdyz jsem zacal s uploadem mili opravari sli zjistit zda odvedli dobrou praci a pro jistotu opet vypli proud, co ma pro neulozene dokumenty naprosto devastujici ucinek, jak jsem zjistil on-line pristum k CMS webnode je fajn, ale v dalsi kavarne mi po 30 minutach psani spadla sit a ja muzu zacit znova.

Vratim se proto k popisu nasi cesty. Odvoz do SAPA byl nezpomenutelny zazitek, uz samotne stoupani z vysky 100 m.n.m. do 1.600 m.n.m. davalo tusit co nas ceka. Prvni co musite v Lao Cai udelat je najit si taxi, co neni problem, hned pred nadrazim jsme rozhrnovali zastupy nahanecu, kteri jsou lstive sprazeny s taxikari. Rozhrnovani jde celkem snadno, protoze ja s vyskou 181 cm si tu pripadam jako obr, ve vlaku byl tedy vyssi chlap, ale stejne to byl Evropan. Jakmile jsem se dostali z davu dali jsme si jedno z nejlepsich Pho (vyvar s ryzovymi nudlemi doplneny zeleninou, citronovou stavou, chilli a dalsimi moznymi i nemoznymi prisadami). Takto posilneni jsme vyrazili hledat odvoz k autobusovemu nadrazi. Zeptat se nekoho na cestu je take celkem zajimava zkusenost, kazda odpoved je kladna i kdyz dotycny neumi ani slovo anglicky. Cestu jsme si zkratili pres trziste, ktere rano trhovci zrovna zacali otevirat. Vune cesrtve porazeneho masa se misila s vuni hnijicich zbytku, citronove travy, Pho a dalsich. Pred autobusovym nadrazim uz stali dalsi nahaneci, to pro pripad, ze jejich kolegum, nekdo unikene ;-) Trvzeni ze do SAPA autubus nejezdi ignorujte a delejte, ze presne vite ze za chvili jede, jen tak se Vam podari usmlouvat rozumnou cenu. Vrcholem tohoto umeni je domluvit si cenu stejnou jakou maji mistni. Ze byste se dostali pod ni je pouhou utopii, i klasik pravi nechci slevu zadarmo. My si tedy domluvili cenu 100.000 VND za 4 osoby. Ze slo o maximum jsme si overili pri pristupovani dalsich osob, platili totiz 25.000 VND. Odjeli jsme plni ocekavani od nadrazi, netusice ze zaludna nahanecka nas bude vozit po meste a sbirat dalsi cestujici. Po 15.minutove projizdce po Lao Cai jsme zastavili pred mistni kovarnou, kde vyrabeli na ulici macety. Byli jsme presmerovani do druheho vozu, ktery byl uz z poloviny plny. Jde o starsi Toyoty s 10 sedadly pro cestujici a 1 ridice. Nas v aute jelo 11 coz je na mistni pomery castecne vyuzity vuz. Libil se mi take ekologicky pristup k doprave, k 11 cestujicim se postupne naskladaly dva velke batohy, dva mensi batohy, dve drevene bedny s vajicky (jedny byly slepici, druhe kachni) vystlane slamou. Je fakt ze posledni cestujici musel projevit znacnou pruznost a silu svych rukou, nez se pres ty bedny vsoukal na volne misto, pred nim bylo mene mista na nohy nez ve stare Octavii, 5cm Vitenamcum staci. Protoze nebylo nikde misto rozhledla se nase "doudruzka vedouci vozu" kam si sedne, ze je vsude plno vedela po prvnim obhlednuti vnitrku vozu. Druhy o poznani zkoumavejsi pohled stanul na Petrovi a s usmeve si sedla napul do jeho klina a napul na sedadlo, ktere uvolnila mlada Vitenamka tim, ze se pritiskla na bok vozu. V tuto chvili jsme teprve vyrazili do cile nasi cesty SAPA, "vedouci vozu" zacala vybirat penize, kdyz jsme ji zaplatili 100.000VND rozcilila se s tim, ze to plati mistni. Tuto vetu ve Vietnamstine neustale opakovala dokola a vypadalo to, ze nehodla ustoupit. Tady vsak narazila kosa na kamen, dle asertivnich pravidel ma pravo se pokouset oskubat certve neopalene turisty, nase pravo je trvat na dodrzeni dohody, rekli jsme ji ze ji nic nedame, at nas klidne vysadi. Je fakt ze po 10 minutovem dohadovani nahlodala cast naseho tymu, ale tady se ukazala zkusenost Petra, ktery byl jiz ze Saigonu na podobne praktiky zvykly. Castecne take pomaha plynule prejit do cestiny a dohadovat se ve dvou hodne odlisnych jazycich. Kdyz vsak zjistila ze nepochodi zacala se privetive usmivat. Vedeli jsem, ze co nesedre z nas o to bude jeji rodina chudsi. Opet tady plati asertivni neberte to osobne. Zbytek cesty ubihal v poklidu nez jsme zacali predjizdet nakladni auto, ktere jelo krokem, my to uhaneli 30km/h a totalne neprehladne zatacce na plne care, ktera zde ma pouze informacni charakter. Tonda znervoznel, kdyz v polovine zatacky proti nam vyjel motocykl, oba na sebe troubili a bravurne tuto situaci vyresili aniz kdokoli zpomalil a prisel k ujme. Tato situace se jeste 1 opakovala. Prijezd byl celkem v klidu, cekali jsme to horsi, ale prvni vlna turistu uz byla ubytovana a nahaneci nas chytili pouze dva. My vedeli do jakeho hotelu chceme a tady ke cti nasi vedouci vozu musime rici, ze nas vysadila presne pred hotelem Queen. Domluvit ubytovani netrvalo dele nez 10 minut a cena je na mistni pomery prizniva 7 USD za pokoj pro dva na den. S odtuoem casu muzeme dopsat, ze pravidelne nam stelou postele a denne mame cisty rucnik. Voda netekla jen 2 hodiny za 3 dny a na nasem druhem pokoji je take tapla. Obhlidka mesta se neobesla bez foceni mistnich horalu (o nich v dalsim prispevku) a nabidky jejich suvenyru. Dali jsme si neco grilovanych dobrot na spejli a Tonda vyrazil na masaz (kombinace klasicke a thajske reflexni - moc prijemna zalezitost v cene 100.000VND).

Po 3 dnech cestovani jsme spocinuly v ciste posteli proste pajada.

Tak jsme uspesne doputovali do Hanoje. Nebylo od veci behem 24 hodin zvladnout navstevu vice krajin. Z Jiznich Cech jsme se presunuli do Vidne, takze Rakousko. Odatmtud jsme leteli do Abu Dhabi - Spojene arabske emiraty. Tam se doplnovalo palivo do naseho Airbusu 330, jeste o nem budu psat. Zajimave bylo, ze Tonda fotil v hale a nikomu to nevadilo, ale pi foceni na bezpocnostni kontrole vyzadovali vojaci vymazani snimku. My je lstive pronesli. Pak letecka spolecnost China Airlines zvedla svuj stroj a uspesne nas dostala do Taipei - Taiwan. Je to celkem zajimave, protoze Cina je na pokraji valecneho konfliktu s ostrovem, ktery odmita uznat pravo Ciny na toto uzemi. V tuto chvili jsme meli blize do Japonska nez do Hanoje. Po 14 hodinach letu nasledovala prestavka na 2,5 hodiny a pak 2,5 hodiny letu zpet na zapad do Hanoje. V Taipei mne zaujal detal u vyskoveho kormidla naseho letadla a to naprosto zretelna oprava a vymena casti kolem uchyceni. viz foto

Z Taipei jsme leteli nastesti jinym strojem Boeing 737-800 ale i na nem bylo znat, ze nejlepsi leta ma za sebou. Odbaveni probehlo bez problemu jen se pripravte, ze musite vyplnit vstupni formular. Vymena dolaru za VND - vietnamsky dong probehla bez problemu, za svych 150 USD jsem obdrzel neco kolem 2.500.000 VND, neni to spatny pocit mit fakt tak plnou penezenku, ze ji ani nezapnete. Na bankovkach je zajimave, ze jednim z bezpecnostnich prvku je pruhledna folie s potiskem, vypada to jako kdyz udelate diru do bankovky a natahnete pres to igelit. Smenu jsme vsichni udelali u Vietkon Bank, dobry kurs a 0 poplatky. Do centra Hanoje na vlakove nadrazi nas dovezl taxik. Proste dostat se pres taxikare a jejich nahanece k autubusu je temer nemozne. Cenu si domluvte predem, pomuze kdyz mate kalkulacku a na ni vzdycky natukate cislo. My zkouseli smlouvat asi 2 minuty, protoze podle informaci z Lonely Planet m,ela byt cena kolem 150.000VND. Jednoduchy prepocet abyste se orintovali v cenach je, ze 1000 dongu je 1Kc {ja kupoval 1USD za 16.80Kc a za 1 USD jsem na letisti dostal 16550VND). Smlouvat nemelo cenu, protoze vsichni prepravci se domluvili a maji cenu 250.000VND a dovezou Vas kamkoli v Hanoji. Toto si pohlidejte a pred odjezdem si doluvte cenu jako konecnou, protoze pri najezdu na dalnici se ma platit myto a nas mili lstvivy ridic okamzite pozadoval dalsi penize, to jsme rezolutne odmitli. Zavora se zvedla ridic nic nezaplatil a my vyrazily do mesta po dalnici. Prvni predjizdeci manevr daval tusit, ze tady neni neco v poradku, protoze misto pouziti smerovych svetel ridic zatroubil na nakladak a predjel jej z prava. Prvni krizovatka byla pro velmi silne natury, ze to nebude uplne standardni prujezd jsem tusil, ale skutecnost predcila moje ocekavani a to jsem uz projel Izrael, D1, Jizni spojku a dalsi dopravni lahudky. Nejlepsi je nazorny priklad. Zkuste si predstavit ze na I.P.Pavlova jsou vypnute semafory a auta pouze pred krizenim s Jecnou zpomali zatroubi a vyrazi smerem, kde je nejvice volno. Mel jsem, z toho celkem hruzu, protoze oba dva pruhy se vzajemne prolinaji nikdo nezstavuje jen lehce uhne a proste jede. Kupodivu tento system funguje a je zrejme dopravne nejpropusynejsi. Co se tyka dalsich beznych dopravnich predpisu jako je jizda v pravo, prejizdeni plne cary, jednosmerna ulice, cervena na semaforu maji tyto pouze a ciste informacni charakter. Nemyslete si, ze kdyz mate na prechodu zelenopu, ze proti Vam na cervenou nevyrazi auto vse probehne asi nasledovne, vy vstoupite do vozovky a ozve se klakson, ktery nerika uhni mi z cesty jako u nas, ale pozor jedu. Vy zpomalite jinak upadnete na kapotu jedouciho vozu, pak se ozve dalsi klakson a druhe auto nebo moped Vam projede za zady. Prechazeni ulice bych proto prirovnal k tanci toredora v koride, obcas se take zrani, ale vetsinou to dopadne dobre. Jde o to neztratit nervy a chladnou hlavu. Schvalne do Vas nikdo nenajede. Dalsi spefikum mistni dopravy je jeji hustota, je hodne velka, takze motocyklicte naprosto bezne vyuzivaji chodnik na coz Vas upozornuji neustalym troubenim. Zajimavou vec jsme zazili v Hanoji, protoze je vsude spousta motorek museji nekde parkovat a k tomu se pprimo nabizi chodnik, ten je plny a chodci musi tak vstupovat do jizdni drahy, kde se je klaksony snazi uzivatele motorovych vozidel zahnat zpet. Az to zazijete na vlastni oci a usi porozumitye zakazu aby cizinci ve Vietnamu ridili motorove vozidlo, neplati tu totiz mezinarodni ridicsky prukaz ani nas narodni.

V Hanoji se nam nepodarilo sehnat levne ubytovani a hlavne chteli jsme co nejrychleji na vlak a do mestecka SAPA v severnich horach. Proto jsem chteli po rodici aby nas primo zavesl na nadrazi, skoncili jsme pred kapitalove spriznenym hotelem a uz se nas snazili dostat z auta. V tuto chvili se za nami vytvorila celkem slusna kolona aut, protoze ridic zastavil auto tak, ze stezi projeli motocykliste, poklidny ruch ulice prorizly klaksony ridic se domnival, ze vymekneme, ale kdo zazil obchodni vyjednavani arabu toho to nemohlo rozhodit. Zkratka jsem odmitli vystoupit se slovy GO TRAIN STATION, po nekolikerem opakovani jsem zjistili, ze nas ridic umi anglicky jen pozdravit. Proto mu oblsuha hotelu vysvetliala at nas vezme na nadrazi.

Tam jsem chteli zakoupit jizdenky do 1. tridy - lehatka s mekou matraci a klimatizaci, pani za prepazku jen sdelila UNAVAILABLE po dlouhe ceste jsme udelali riskantni rozhodnuti podstoupit cestu do Lao Cai v sedadlovem voze s klimatizaci a nekurackem oddeleni. To se mimo jine lisi od kurackeho jen tim, ze tam cestujici kouri tajne nebo na chodbe s otevrenymi dvermi slastne vyfukuji modry dym mezi nestastne nekuraky. Tonda se proto pousil zahajit krizovou vypravu za clean air, ale jeho prvni setkani s protivnikem skoncilo naprosto zdrcujici prohrou, po upozorneni ze pan kouri v nekuracke casti se mu dostalo nejake vitnamske odpovedi a na licich vsech so slyseli konverzaci se rozhostil usmev. Coz znamenalo, ze nekourit se bude jen velmi velmi kratce. Dalsi zvlastni vec, ze nekteri nasi spolucestujici pri telefonovani hodne kriceli. Naprosto zdrcujicim zazitkem bylo vyreseni teploty ve voze, ktera byla diky klimatizace na pro stredoevropany prijmenych hodnotach (venku bylo asi 30st.C). Vietnamci pred ocima vlakove cety zacali rozdlevat zavesy zakryvajici okna ktera mela platena ocka zakoncena suchymi zipy. DO takto ziskanych hadru se zacali balit. Nikdo si z toho moc nedelal a asi je to normalni praktika. Musime dodat, ze jsme urazili 300km z Hanoje do Lao Cai za prijemnych 8 hodin, po ceste letadlem dalsi zarez v sede.

Po nakupu jizdenek mekteri clenove vypravy ochutnali Hanojskou Pho - polevku s ryzovymi nudlemi, Tonda byl nadsen, ale to neni to spravne meritko, tomu tady chutna vsechno i mali ptacci grilovani na spejli.

Prijezd do Lao Cai byl na minutu presny a nasledovala vydatna snidane v poradi Pho beef za 15.000 VND a jarni zavitky za slusnych 15.000 VND.

Cestu k restauraci si vsak musite tvrde vybojovat mezi dalsimi taxikari, kteri Vas chteji vzit do SAPA, ceny jsou tu dvojnasobne, hlavne pri prijezdu vlaku. My si dali snidani - coz zlevnilo nabidku prepravcu o 30%, my jsme proto vyrazili pesky pres Rudou reku a nasli taxi po ceste. Po delsim smlouvani se nam podarilo dohodnout cenu 25.000 VND za osobu. Ze je to cena ferova poznate podle toho kolik plati domorodci a ti platili stejne, z toho usuzujeme ze se ceny od vydani pruvodce na tuto hodnotu zdvihli.

Dalsi pokracovani bude nase cesta do SAPA a prvni dojmy z tohoto mesta posazeneho v horach.

Dnes byl spuštěn náš nový blog. Prosím sledujte jej, budeme se snažit přinášet vždy aktuální informace z naaší cesty. Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál.