Sapa - Dien Bien Phu

Rano jsme jak bylo dohodnuto cekali na recepci v hotelu na odvoz smer Dien Bien Phu. Listek nas stal 15USD a jak jsme pozdeji zjistili mohli jsme min. 5USD usetrit. Cesta dlouha pres 300km vede nejvyssi vietnamskou souteskou. Bylo tam hezky, chladno a viditelnost 200m, takze jsme ani nevyndavali fotoaparat. Ze jsou cesty ve Vietnamu rozbite jsme vedeli, ale ze chvilemi pojedeme korytem potoka to byla sila i na celkove pripravene turisty. Naprosto nechapu jak jsme mohli bez uhony cestu prezit, protoze to bylo na prilbu. Nechapu jak, ale zatim vzdy si slabsi jedinci sedli k nam. Probihalo to nasledovne sympaticka maminka s ditetem si sedla vedle nas, nutno jeste dodat, ze v zajmu co nejvetsiho  vyuziti mista je i v ulicce uprostred mikrobusu sklapeci sedadlo a na zem se umisti alespon dva pytle ryze, po 15 minutach se decko se zoufalym vyrazem podivalo na maminku a 2 vteriny na to vyzvratilo obsah sveho zaludku na maminku. Ta mu zacpala usta kusem zastery a umne mu rozmazala vse kolem pusy. Autobusem se zacala vinout neopakovatelna kysela vune natravene potravy. Petr zezelenal se slovy jak to ucitim je zle. Proto jsme okamzite otevreli vsechna okna a nase zraky se soustredili na Petra. Zatim vse ustal. Tomuto smutnemu pribehu predchazelo jeste vypradneni zaludku pana pred Tondou, ktery se snazil zvracet do otevreneho okenka, ale silny prod vzduchu cast poslal na misto kde jeste pred 5 vterinami sedel Tonda, ten nyni trunil Petrovi na kline. Prudke zachvaty kinetozy obou spolucestujicich se celkem pravidelne opakovali. Cesta trvala od 7:30 do 16 hodin a byla zpestrena jednopu zastvakou na jidlo. Coz bylo obvykle Pho.

Na autobusovem nadrazi v Dien Bien se okamzite k nasemu vozu vrhli taxikari a zacal slusny boj ne nepodobny soubojum u mantileu v nasi extralize. My jsme ale pozadali naseho sofera at nas zaveze primo do hotelu Beer factory guesthouse. Po 10 minutech jsem nasli misto, ale Lonely Planet byl zalostne neaktualni, hotel jiz neexistuje. Dalsi mozne a doporucene misto na prespani bylo Bienh Long hotel, ten jsme nasli po mensim bloudeni za 15 minut. Stastni a unaveni jsme dali sprchu a vyrazili do mesta na pruzkum. Prochazka trzistem s masnymi stanky je neco neopakovatelneho, to nestaci videt, to se musi zazit. Zapojite zde vsechny smysli.

Nerjkurioznejsi zazitek dne nas teprve cekal a vse se sebehlo relativne nenapdne. Nad vsemi posteemi jsou v hotelu k dipsozici moskytiery a protoze jde o malarickou oblast, navahali jsme je vyuzit (az na drsneho Petra, ktery zatim chodi porad v jednom tricku s napisem SAPA, triko s Ho Ci Minem jsme sehnali jen jedno). Marcela v noci pri ukladani se na loze moskytieru prisedla a ta s sebou vzala celou kovovou konstrukci. Podarilo se ji vyrvat nosne prvky z nytu a privest tak moskytieru k nepouzitelnemu stavu. Rano jsme samozrejme vse oznamili majiteli, napad zdrhnout byl rychle zavrhnut. Ten jen s usmevem prohlasil no problem. Nic mimoradneho se te noci jiz nestalo, jen to, ze se Marcela pomoci provazku pokousela obejit funkci nytu, coz se ji nedarilo. Padlo par peprnych slov a slo se spat.