SAPA

Nez zacnu popisovat zazitky ze SAPA, nejdrive par odpovedi na nekolik otazek. Pisu bez diakritiky, protoze ve Vietnamu nasi klavesnici ve WINDOWS naiastalovanou nenajdete a bylo by prilis slozite to po obsluze pozadovat. Fotky nejsou nahrane, castecne moji chybou. Prisle jsem totiz k nejlepe vybavene internetove kavarne ve meste - meli LCD monitory a bezvadne funkcni klavesnice (standardem je ze PC nema predni kryt a na Vas symapticky mrka harddisk a nektera pismena z klavesnice Vam zustanou obcas prilepene na prstech a nektere nepisou). Melo mi byt divne, kdyz jsem potkal chlapika pred kavarnou jak postava 5 m od sloupu na nemz je povesen transformator. Byl to clen trimuzne cety elektrarenske spolecnosti, ktera se snazila zprovoznit sit v cele ulici. To se jim 5 minut po nasem prichodu povedlo, PC nabehli a ja zacal psat tento prispevek (pisu ho potreti :-(  ) a pripravil si fotografie k nahrani na web. Kdyz jsem zacal s uploadem mili opravari sli zjistit zda odvedli dobrou praci a pro jistotu opet vypli proud, co ma pro neulozene dokumenty naprosto devastujici ucinek, jak jsem zjistil on-line pristum k CMS webnode je fajn, ale v dalsi kavarne mi po 30 minutach psani spadla sit a ja muzu zacit znova.

Vratim se proto k popisu nasi cesty. Odvoz do SAPA byl nezpomenutelny zazitek, uz samotne stoupani z vysky 100 m.n.m. do 1.600 m.n.m. davalo tusit co nas ceka. Prvni co musite v Lao Cai udelat je najit si taxi, co neni problem, hned pred nadrazim jsme rozhrnovali zastupy nahanecu, kteri jsou lstive sprazeny s taxikari. Rozhrnovani jde celkem snadno, protoze ja s vyskou 181 cm si tu pripadam jako obr, ve vlaku byl tedy vyssi chlap, ale stejne to byl Evropan. Jakmile jsem se dostali z davu dali jsme si jedno z nejlepsich Pho (vyvar s ryzovymi nudlemi doplneny zeleninou, citronovou stavou, chilli a dalsimi moznymi i nemoznymi prisadami). Takto posilneni jsme vyrazili hledat odvoz k autobusovemu nadrazi. Zeptat se nekoho na cestu je take celkem zajimava zkusenost, kazda odpoved je kladna i kdyz dotycny neumi ani slovo anglicky. Cestu jsme si zkratili pres trziste, ktere rano trhovci zrovna zacali otevirat. Vune cesrtve porazeneho masa se misila s vuni hnijicich zbytku, citronove travy, Pho a dalsich. Pred autobusovym nadrazim uz stali dalsi nahaneci, to pro pripad, ze jejich kolegum, nekdo unikene ;-) Trvzeni ze do SAPA autubus nejezdi ignorujte a delejte, ze presne vite ze za chvili jede, jen tak se Vam podari usmlouvat rozumnou cenu. Vrcholem tohoto umeni je domluvit si cenu stejnou jakou maji mistni. Ze byste se dostali pod ni je pouhou utopii, i klasik pravi nechci slevu zadarmo. My si tedy domluvili cenu 100.000 VND za 4 osoby. Ze slo o maximum jsme si overili pri pristupovani dalsich osob, platili totiz 25.000 VND. Odjeli jsme plni ocekavani od nadrazi, netusice ze zaludna nahanecka nas bude vozit po meste a sbirat dalsi cestujici. Po 15.minutove projizdce po Lao Cai jsme zastavili pred mistni kovarnou, kde vyrabeli na ulici macety. Byli jsme presmerovani do druheho vozu, ktery byl uz z poloviny plny. Jde o starsi Toyoty s 10 sedadly pro cestujici a 1 ridice. Nas v aute jelo 11 coz je na mistni pomery castecne vyuzity vuz. Libil se mi take ekologicky pristup k doprave, k 11 cestujicim se postupne naskladaly dva velke batohy, dva mensi batohy, dve drevene bedny s vajicky (jedny byly slepici, druhe kachni) vystlane slamou. Je fakt ze posledni cestujici musel projevit znacnou pruznost a silu svych rukou, nez se pres ty bedny vsoukal na volne misto, pred nim bylo mene mista na nohy nez ve stare Octavii, 5cm Vitenamcum staci. Protoze nebylo nikde misto rozhledla se nase "doudruzka vedouci vozu" kam si sedne, ze je vsude plno vedela po prvnim obhlednuti vnitrku vozu. Druhy o poznani zkoumavejsi pohled stanul na Petrovi a s usmeve si sedla napul do jeho klina a napul na sedadlo, ktere uvolnila mlada Vitenamka tim, ze se pritiskla na bok vozu. V tuto chvili jsme teprve vyrazili do cile nasi cesty SAPA, "vedouci vozu" zacala vybirat penize, kdyz jsme ji zaplatili 100.000VND rozcilila se s tim, ze to plati mistni. Tuto vetu ve Vietnamstine neustale opakovala dokola a vypadalo to, ze nehodla ustoupit. Tady vsak narazila kosa na kamen, dle asertivnich pravidel ma pravo se pokouset oskubat certve neopalene turisty, nase pravo je trvat na dodrzeni dohody, rekli jsme ji ze ji nic nedame, at nas klidne vysadi. Je fakt ze po 10 minutovem dohadovani nahlodala cast naseho tymu, ale tady se ukazala zkusenost Petra, ktery byl jiz ze Saigonu na podobne praktiky zvykly. Castecne take pomaha plynule prejit do cestiny a dohadovat se ve dvou hodne odlisnych jazycich. Kdyz vsak zjistila ze nepochodi zacala se privetive usmivat. Vedeli jsem, ze co nesedre z nas o to bude jeji rodina chudsi. Opet tady plati asertivni neberte to osobne. Zbytek cesty ubihal v poklidu nez jsme zacali predjizdet nakladni auto, ktere jelo krokem, my to uhaneli 30km/h a totalne neprehladne zatacce na plne care, ktera zde ma pouze informacni charakter. Tonda znervoznel, kdyz v polovine zatacky proti nam vyjel motocykl, oba na sebe troubili a bravurne tuto situaci vyresili aniz kdokoli zpomalil a prisel k ujme. Tato situace se jeste 1 opakovala. Prijezd byl celkem v klidu, cekali jsme to horsi, ale prvni vlna turistu uz byla ubytovana a nahaneci nas chytili pouze dva. My vedeli do jakeho hotelu chceme a tady ke cti nasi vedouci vozu musime rici, ze nas vysadila presne pred hotelem Queen. Domluvit ubytovani netrvalo dele nez 10 minut a cena je na mistni pomery prizniva 7 USD za pokoj pro dva na den. S odtuoem casu muzeme dopsat, ze pravidelne nam stelou postele a denne mame cisty rucnik. Voda netekla jen 2 hodiny za 3 dny a na nasem druhem pokoji je take tapla. Obhlidka mesta se neobesla bez foceni mistnich horalu (o nich v dalsim prispevku) a nabidky jejich suvenyru. Dali jsme si neco grilovanych dobrot na spejli a Tonda vyrazil na masaz (kombinace klasicke a thajske reflexni - moc prijemna zalezitost v cene 100.000VND).

Po 3 dnech cestovani jsme spocinuly v ciste posteli proste pajada.