Sapa

Odvoz do SAPA (mapa města  www.sapa-hotels.com/map ) byl nezpomenutelný zážitek, už samotné stoupáni z výšky 100 m.n.m. do 1.600 m.n.m. dávalo tušit co nás čeká. První co musíte v Lao Cai udělat je najít si taxi, což není problém, hned před nádražím jsme rozhrnovali zástupy naháněčů, kteří jsou lstivě spřaženi s taxikáři. Rozhrnování jde celkem snadno, protože Tonda s výškou 181 cm si tu pripadal jako obr, ve vlaku byl tedy vyšší chlap, ale stejně to byl Evropan. Jakmile jsem se dostali z davu dali jsme si jedno z nejlepších Pho (vývar s rýžovými nudlemi doplněné zeleninou, citronovou šťávou, chilli a dalšími možnými i nemožnými přísadami). Takto posilněníi jsme vyrazili hledat odvoz k autobusovému nádraží. Zeptat se někoho na cestu je také celkem zajímavá zkušenost, každá odpověd je kladná i když dotyčný neumí ani slovo anglicky. Cestu jsme si zkrátili přes tržiště, které ráno trhovci zrovna začali otevírat. Vůně cerstvě poraženého masa se mísila s vůní hnijících zbytků, citronové trávy, Pho a dalších. Před autobusovým nádražím už stali další naháněči, to pro případ, že jejich kolegům, někdo unikne ;-) Trvzení že do SAPA autubus nejezdí ignorujte a dělejte, že přesně víte že za chvíli jede, jen tak se Vám podaří usmlouvat rozumnou cenu.

Odjeli jsme plni ocekavani od autobusového nádraži, netušíce že záludná naháněčka nás bude vozit po městě a sbírat další cestující. Po 15.minutové projížďce po Lao Cai jsme zastavili před místní kovárnou, kde vyráběli na ulici mačety. Byli jsme přesměrováni do druhého vozu, který byl už z poloviny plný. Jde o starší Toyoty s 10 sedadly pro cestující a 1 řidiče. Nás v autě jelo 11 což je na místní poměry částečně využitý vůz. Líbil se mi take ekologický přístup k dopravě, k 11 cestujícím se postupně naskládaly dva velké batohy, dva menší batohy, dvě dřevěné bedny s vajíčky (jedny byly slepičí, druhe kachní) vystlané slámou. Je fakt ze poslední cestujíci musel projevit značnou pružnost a sílu svých rukou, než se přes ty bedny vsoukal na volné místo, před nim bylo méně místa na nohy než ve staré Octavii, 5cm Vitenamcům stačí. Protože nebylo nikde místo rozhlédla se naše "soudružka vedoucí vozu" kam si sedne, že je všude plno věděla po prvním obhlédnutí vnitřku vozu. Druhý o poznání zkoumavější pohled stanul na Petrovi a s usměvem si sedla napůl do jeho klína a napůl na sedadlo, které uvolnila mladá Vitenamka tím, že se přitiskla na bok vozu. V tuto chvíli jsme teprve vyrazili do cíle naší cesty - SAPA, "vedoucí vozu" začala vybírat peníze, když jsme ji zaplatili 100.000VND rozčilila se s tím, že to platí místni. Tuto větu ve Vietnamštině neustále opakovala dokola a vypadalo to, že nehodlá ustoupit. Tady však narazila kosa na kámen, dle asertivních pravidel měla právo se pokoušet oškubat čerstvě neopálené turisty, naše právo je trvat na dodržení dohody, řekli jsme ji že ji nic nedáme, ať nás klidně vysadí. Je fakt že po 10 minutovém dohadování nahlodala část našeho týmu, ale tady se ukázala zkušenost Petra, ktery byl již ze Saigonu na podobné praktiky zvyklý. Částečně také pomáhá plynule přejít do češtiny a dohadovat se ve dvou hodně odlišných jazycích. Když však zjistila že nepochodí začala se přívětivě usmívat. Věděli jsme, že co nesedře z nás o to bude její rodina chudší. Opět tady platí asertivita - neberte to osobně. Zbytek cesty ubíhal v poklidu než jsme začali předjíždět nákladní auto, které jelo krokem, my to uháněli 30km/h a v totálně nepřehledné zatáčce na plné čáře, která zde má pouze informační charakter. Tonda znervozněl, když v polovině zatáčky proti nám vyjel motocykl, oba na sebe troubili a bravurně tuto situaci vyřešili aniž kdokoli zpomalil a prišel k újmě. Tato situace se ještě 1 opakovala. Prijezd byl celkem v klidu, čekali jsme to horší, ale první vlna turistu už byla ubytována a naháněči nás chytili pouze dva. My věděli do jakého hotelu chceme a tady ke cti naší vedoucí vozu musíme říci, že nás vysadila přesně před hotelem Queen. Domluvit ubytování netrvalo déle než 10 minut a cena je na místní poměry příznivá 7 USD za pokoj pro dva na den. S odstupem můžeme dopsat, ž v hotelu Queene pravidelně stelou postele a denně máme čistý ručník. Voda netekla jen 2 hodiny za 3 dny a na našem druhém pokoji je take teplá. Hotel najdete na ulici Cau May číslo 9. Obhlídka města se neobešla bez focení místních horalů (o nich v dalším příspěvku) a nabídky jejich suvenýrů. Dali jsme si něco grilovaných dobrot na špejli a Tonda vyrazil na masáž (kombinace klasické a thajské reflexní - moc příjemná záležitost v ceně 100.000VND). Po 3 dnech cestovaní jsme spočinuly v čisté posteli prostě pajáda.

Fotogalerie je zde.